Ke kořenům vývoje jógamatky 2

 

Ty tam jsou doby, kdy se jógovalo na zvířecí kůži. Současnému jogínovi může výběr podložky pořádně zamotat hlavu. Obrovské množství materiálů, pestrost barev a široké cenové rozpětí evokuje chaos indického tržiště. Proto je dobré mít při výběru jógamatky alespoň základní vodítka a stanovit si priority. Takže sem s nimi:

  • výkon (neklouzavost, tloušťka, váha)

  • životnost

  • cena

  • dopad na životní prostředí

První komerční podložky se v 90. letech vyráběly z PVC. Po upozornění, že PVC obsahuje těžké kovy a ftaláty, látky škodící lidskému zdraví a životnímu prostředí, a při jeho výrobě a likvidaci unikají do ovzduší karcinogenní látky, odstartoval také vývoj ekologických jógamatek z juty nebo přírodní gumy. tyto přírodní materiály používané na výrobu podložek zhruba od roku 2000 bohužel nevydrží velkou zátěž a podložka nemá životnost delší než okolo jednoho roku. Je pak otázkou, nakolik ekologické je měnit eko podložku každý rok, když započítáme zátěž životního prostředí při výrobě a likvidaci, a zda není lepší mít méně ekologickou podložku, která nám vydrží celý život.

Později se na trhu objevily i podložky z méně škodlivého plastu TPE nebo PU, které jsou 100% neklouzavé a potěší každého začínajícího jogína. Jejich výroba a likvidace není tolik škodlivá, jako u podložek z PVC, ale během intenzivní praxe se z těchto umělých materiálů mohou uvolňovat látky, jejichž působení na lidský organismus není dostatečně prozkoumané a může vést například k nezdarům při pokusech o umělé oplodnění.

V posledních letech doplnily výběr podložky z mikrovlákna, korku nebo bambusu, které jsou jen malou zátěží pro životní prostředí, protože se snadno rozkládají, aniž by vznikaly toxické látky. také životnost těchto podložek se oproti prvním eko podložkám zvýšila až na 5 let. Drobnou nevýhodou je, že pod suchýma rukama moho mírně klouzat, což ale nemusí být na škodu. Proč?

Protože spolu s rozvojem absolutně neklouzavých podložek jsme v praxi vyměnili budování síly za zvyšování flexibility. Například v pozici utthita trikonasany už není potřeba myslet na to, aby se nám nerozjely rozkročené nohy, přenášíme mnohem více váhy na přední nohu a spoléháme na to, že nás v pozici udrží chodidlo doslova přilepené na podložku. Zkuste si stejnou ásanu udělat na koberci a pochopíte rozdíl.

Angela Farmer, o které jsme psali v předchozím článku, si neklouzavou podložku pořídila ze zdravotních důvodů. Ale co ostatní zdraví, potící se jogíni? Skutečně každý jogín potřebuje podložku? Z praktického hlediska je na lekcích ve studiích podložka na jógu nepochybně velkým přínosem, především kvůli hygieně a bezpečnosti praxe. Doma je zase podložka zárukou pohodlí, započetím našeho mentálního rituálu, stažení pozornosti k praxi tady a teď. Jedna ze současných nejznámějších lektorek Ashtanga jógy Nancy Gilgoff právě kvůli budování síly v pozicích doporučuje praktikování na podložce, která se materiálem podobá koberci - saje pot, ale je třeba vyvinout trochu snahy, abychom neklouzali. Protože spoléhat při praxi pouze na materiál a ne na vlastní tělo nevede ke kýženým posunům.

Zkuste někdy vyrazit jógovat na trávu a uvidíte, kolik práce za vás vaše podložka ve skutečnosti odvede :)

Namaste